Střípky

Nebaví mě to. Není o čem psát, protože se nic neděje. Až na.... a nebo ne. Ještě chvíli ne.

Jsme už druhý týden doma a urputně bojujeme s batolecím kašlem. Ještě že mám spolupracující dítě, které krom použitých plínek nepřidělává mamince žádnou práci navíc. Ochotně polyká sirup (aby ne, když je to sladký), ještě ochotněji pije průduškové čaje a jediné co opravdu dělat nebude, je ležení pod peřinou. Tak ho aspoň pořádně navlíkám, aby mu zcela určitě nebyla zima a když spí, tak ho rozhodně nebudím. Jak známo, spánek léčí, takže dnes jsme vstávali až o půl desáté a kašel vypadá zase o maličko lépe. Snad to do neděle zvládnem. Abychom se zase v pondělí mohli objednat na neurologii. Aspoň že já jsem pořád zdravá.

Minulý týden jsem byla venku třikrát. Ve středu u doktorky, v pátek na mši a v neděli na mši. Tento týden jsem pořád doma. Někdy je to fajn, „nemuset“ do toho mrazu, ale někdy mě to těžce nebaví. Když mám dobrou náladu, tak se vrhnu na nějakou pořádnou práci. Kupříkladu včera jsem vypulírovala kuchyň. Od manžela se mi dostalo uznání: „zlepšuješ se“.... hm, co taky čekat od puntičkáře. A dnes zase nálada nebyla. Tak jsem akorát odpočívala. Taky je to někdy potřeba, ne?

Šimon je taky nešťastný, že nemůže ven. Asi to ani moc nechápe. Ale stojí u okna a pozoruje, jak tam brm brm jezdí auta a ťapi ťap chodí lidi. Když se koukáme z okna, jak táta odchází do školy, tak pláče. Neví, proč ho táta nevzal s sebou. A co hůř, jeho milovaný táta dnes odjel za vlčátky na jarní prázdniny a vrátí se v sobotu večer. Doufám, že to nějak vydržíme sami dva. Aspoň že máme spoustu fotek. Ty si prohlíží rád, klidně pořád dokola. Hlavně když je na nich táta, nebo máma.

linkuj.cz vybrali.sme.sk